BLOG


Španělské ptáčky z vepřového a svíčková z kližky
31.07.2020

Stravování na kole, zejména s dětmi, není věc jednoduchá. Proteinové tyčinky jsme dávno opustili a nyní před sladkým dáváme přednost slanému. Nejlepší variantou jsou uvařená jídla s sebou, ať již koupená či doma zhotovená, snědená pak za studena či za tepla.



Ohřívání jídla však poněkud zdržuje, proto jsme v poslední době přešli na obložené housky a toasty v kombinaci s hospodami po cestě. Není lepší motivace pro děti, zdolávající v terénu velká převýšení v parném dni, než půllitr vychlazené malinovky a nějaká ta dobrota.

Ačkoliv děti již odmala adaptujeme na mezinárodní kuchyni, zejména na sushi a ostré, indií inspirované pokrmy, i přes negativní zkušenosti se školní jídelnou oblíbily si obě naše holčičky kuchyni českou, zejména proto, že obě babičky jsou výtečné kuchařky. Vítězí samozřejmě řízek a různé omáčky, třeba svíčková nebo koprovka. Týnka ve čtyřech letech poprvé ochutnala kachnu a od té doby ji vždy hledá na jídelním lístku bez ohledu na roční období a teplotu ve stínu.

Kromě babiček kuchařek i já velmi rád vařím a přiznám se, málokterá restaurace může konkurovat mé svíčkové i kachně, vařeným a pečeným dlouho, dlouho v pomalém hrnci. Maso měkké jak dort a ta chuť! Přesto, jako vyhladovělí cyklisté rádi přimhouříme oči nad jídlem hospodským, protože tomu domácímu jídlu se konkuruje těžko. A když má člověk hlad, sní všechno.

Přesto, že nerad kritizuji, rád bych se s vámi podělil o zážitky ze tří českých hospod, které jsme navštívili za uplynulý týden, abyste věděli, co vás na cestách může potkat.

První z nich je Hospoda v Proudech u Štěchovické přehrady. Vezmu to krátce – prostředí běžné venkovské hospody se zahrádkou, ochotný hostinský, velmi chutné české hotovky za rozumnou cenu. Španělský ptáček, mé oblíbené jídlo, byl výborný a ta omáčka, to byla báseň! Až budete v okolí, doporučuji.

Hostinec za vodou v Sázavě, jedna z mála hospod, co tu jsou, na první pohled zaujme výrazným interiérem ve stylu vesnického skanzenu a tím, že je tu tak nabito, že místo u stolu stěží naleznete. Což je pro hospodu ta nejlepší vizitka. Porce jídel na objednávku jsou obří, což je asi právě ten důvod, proč je tu nabito. Zbytek už není tak radostný. Zamračené, protivné číšnice, co dokáží zkazit požitek i z toho nejlepšího jídla. Španělský ptáček jako hotovka stojí 220,- Kč, je umotaný z vepřového (!!!), jako přílohu dostanete levnou rozvařenou rýži a omáčka je bez chuti. Tak to by tady musely obsluhovat usměvavé supermodelky, aby si host nevšiml, že dostane oběd ze školní jídelny s vysokohorskou přirážkou. Nemám rád, když se mne někdo snaží okrást, příště v Sázavě raději na hamburger z kiosku u skláren. Jo a karty tu neberou.

Třetím navštíveným podnikem byla Restaurace pod hradem v Českém Šternberku. Absolvovali jsme klasické úvodní entree „Dejte si prosím ta kola do stojanů,“ což je takový cyklistický rituál, kdy vysvětlujete jako cyklista, že buď 1. stojany jsou nevhodné pro horská kola, protože by zničily kotouče u brzd, nebo 2. stojany jsou mimo dohled a kola za čtvrt miliónu (v součtu) nemůžete nechat mimo dohled.

Na druhou stranu chápu i číšníky, že pro ně nemusí být jednoduché se mezi odloženými bicykly proplétat. Zde ovšem díky tomu, že slečna servírka byla mladá, hezká, ale hlavně zdvořilá a usměvavá (pozdravila a řekla prosím), došli jsem ihned k pro obě strany přijatelnému kompromisu a opřeli jsme kola o zeď v koutě.

Místní servírky kmitaly s úsměvem mezi stoly a atmosféra byla nadmíru výtečná. Jídla byla velmi chutná, za to patří dík místnímu kuchaři, drobnou vadou na kráse bylo, že Týnka, poté co ráno dostala nechutného španělského ptáčka v Sázavě, objednala si své druhé nejoblíbenější jídlo, totiž svíčkovou. Protože na začátku se má chválit, řeknu to takto – knedlíky výtečné, omáčka chutná. No a bohužel, co zkazilo výsledný dojem, bylo maso z kližky, které se nedalo ukrojit.

Na závěr, pokud to někdo dočetl až sem, bych tedy měl takový vzkaz pro majitele českých restaurací – váš podnik nemusí být luxusní, ani nemusíte mít na toaletě mramorovou fontánu, stačí když máte personál zdvořilý, který se na hosty usmívá a když budete vařit jídla chutná a z dobrých surovin. Jak je vidět, v Třebenicích to dokáží i za málo peněz, v Českém Šternberku vaří chutně, ikdyž z nekvalitního masa a dámy jsou zde milé a usměvavé. Vařit draze z toho nejlevnějšího jako v Sázavě je v kombinaci s otrávenými servírkami ta nejhorší kombinace.